Nikdy jsem nemyslela, že bych mohla nafotit fotky jako jsou tyto. Nikdy jsem neměla dostatečné sebevědomí se ukázat ve spodním prádle. Ale to se změnilo, když se ze mě stal stomik.
Pokud nevíte, o co se jedná, tak stomici byli nuceni nechat si vyvést střevo ven z těla z důvodu nějaké nemoci, která zabraňuje průchodnosti střeva. Může se jednat třeba o rakovinu konečníku či Crohnovu nemoc. Můj případ je jeden z méně obvyklých - díky nemoci zvané endometrióza.
S endometriózou bojuji už roky. Prodělala jsem několik operací, přišla o vaječník, ale ne a ne se nemoci zbavit. Letos se projevil čtvrtý stupeň tohoto onemocnění a začaly mi srůstat orgány, konkrétně děloha s tlustým střevem. Můj gynekolog se rozhodl, že se orgány pokusí oddělit tak, že mi s pomocí chirurga odstraní 25 cm tlustého střeva. Operace se i přes pár komplikací zdařila a já mohla jít po dvou týdnech domů. Bohužel jsem po několika dnech doma zjistila, že mi z otvorů, které k tomu nejsou určeny, vytékají výkaly, protože mi prasklo střevo přímo do pochvy a veškeré tekutiny protékaly skrz... Měla jsem šíleně popálené vnější pohlavní orgány a byla jsem nucena nosit plínku. Hned další den mi byl vyveden vývod z tlustého střeva.
Když jsem se o chystané operaci dozvěděla, s mým sebevědomím to strašlivě otřáslo. Co bude říkat můj přítel, že si nosím výkaly na břichu? Už nikdy nebudu moci plavat, protože by to všichni viděli!
Po operaci jsem měla prvních pár týdnů úplně ty samé stavy, byla jsem nešťastná, styděla jsem se. Všichni říkali, jak to bude dobré, že se s tím dá žít úplně normálně, ale já viděla jen tmu. Nakopl mě až jeden člověk, který měl naprosto odlišný přístup. Řekl mi, že by raději zemřel než skončit takto. Docela drsné tvrzení, ale otevřelo mi oči. Kdybych žila před sto lety, tak bych byla už mrtvá, ale díky dnešní vyspělé mám možnost pokračovat v životě téměř bez omezení. A tak jsem se přestala stydět. Díky pooperační dietě jsem ztratila nějakou váhu a začala jsem být sama se sebou spokojená. A to, že mi visí na břichu nějaký sáček mě už vůbec nerozhodilo. A tak jsem nafotila tyto fotky jako zprávu všem, co si myslí, že střevní vývod je něco, za co bychom se měli stydět. Ne, naopak! Dělá nás silnějšími a dokazuje, že to s životem nevzdáváme a bojujeme do poslední chvíle. Já to rozhodně neplánuji vzdát.
Zuzana