Už hodně dlouhou řádku let chodím na infuze bioléčby. Začala jsem na Remicade, na který jsem nereagovala dobře, následovala Humira a nakonec jsem před 6 lety zakotvila na Entyviu. Věděla jsem, že zase tolik dalších druhů bioléčby na trhu není, a tak jsem za Entyvio byla neskonale vděčná. Někdy mi po něm sice bylo celkem zle, měla jsem horečnaté stavy, všechno mě v den aplikace bolelo a nebyla jsem pak schopná pracovat. Ale byla jsem ráda, že funguje a Crohn se udržoval v klidu.
Minulý týden jsem šla na svoji klasickou dávku, usadila jsem se na lehátko a pomalu začala „papat“ infuzi. Do minuty od spuštění infuze jsem se začala cítit hrozně divně. Jako by se mi do žil vlil jed, hrozně to v bolelo. Obrovská tíha na prsou, nemohla jsem dýchat, nával krve do obličeje, začala jsem „jít k zemi“. Ještě jsem stihla zavolat na sestry, které se okolo mě okamžitě srotily, infuzi zastavily, nahodily nějaké protilátky, kyslíkovou masku, tlakoměr. Byla jsem úplně mimo. Naštěstí ten stav trval asi jen tak půl hodiny, než jsem se začala dávat pomalu dohromady. Z toho šoku jsem pak začala nekontrolovatelně brečet, nešlo to zastavit. Měla jsem hrozné flashbacky z nemocnice, ze všech těch bolestivých operací. Uvědomila jsem si, jak je život pomíjivý a jak moc rychle může skončit. Po delší době jsem zažila strach o svůj život. Cítila jsem se bezmocně, napospas pomoci ostatních, nemožná svou situaci sama vyřešit a zvesela odejít, aniž bych nějakou další léčbu potřebovala.
Sestry říkaly, že se to někdy stává, že prostě po určité době tělo už léčbu nechce přijímat, a proto se brání takovou přehnanou reakcí. Příští týden se tam vracím a budeme zkoušet Stelaru. Doufám, že se s ní moje tělo skamarádí stejně jako s Entyviem a já na ní budu moct bez větších problémů prožít dalších krásných 6 let života, radši ještě dýl.
Asi ten příběh vypadá hrozivě a může vám nahnat z léčby obavy, to ale můj záměr nebyl. Často o takových reakcích neslyším a říkala jsem si, že bude fér to s vámi sdílet. Abyste nebyli ve stejné situaci překvapení jako já. Pravda je taková, že jeden den nevolnosti absolutně nevykompenzuje léta klidové fáze choroby. Ta náhlá alergie za to určitě stojí.
Vaše Tereza