Jak se nezbláznit z toho, když mi nemoc obrátí život naruby



Moje zkušenost s nemocí je dost intenzivní a trvá již 16 let. Mám za sebou přes 40 anestézií, 2 operace stomie, kolaps a další… Díky tomu, že na Crohnovu chorobu zatím není lék, tak se předpokládá, že s ním budu své tělo sdílet na doživotí.

Je to soud celkem tvrdý a nesmlouvavý a pro člověka je náročné se s tím vnitřně vypořádat. Proto bych řekla, že první věcí, kterou vám chci předat je, že


JE V POŘÁDKU Z NEMOCI CHVÍLI BLÁZNIT – diagnóza karcinomu, Crohnovy choroby, cukrovky, roztroušené sklerózy nebo třeba degenerativního onemocnění páteře je velký zásah. Dejte si chvilku. Vstřebejte tu informaci. Nebuďte na sebe příliš tvrdí a nežádejte od svého nitra, aby tu informaci přijalo bez velkých výkyvů emocí. Většina lidí, když slyší tento soud tak má pocit, že jim skončil život. Že už nic nemá cenu, protože… A teď v hlavě nastupuje to, co jim řekl doktor. Strach opanuje a pozitivní mysl je ta tam.


Přichází další část a to je


PŘIZNEJTE SI, ŽE JSTE NEMOCNÍ – smiřte se svojí diagnózou. Přijměte to jako holý fakt, informaci, se kterou musíte pracovat. Hlavně nemoc nepopírejte, stejně nikam neodejde a bez vaší snahy se bude jen zhoršovat. Já jsem roky svoji nemoc popírala, utlumovala bolest a její projevy různými způsoby, ze kterých většina mému stavu nijak nepomáhala, spíše naopak. Ignorovala jsem svoje problémy, dělala pravý opak toho, co by mi pomohlo a chodila jsem na další a další zákroky. Měla jsem depresi.


Právě proto přichází další krok a tím je


UKLIDNĚTE HLAVU – myslím tím nakrmte rozum. Snažte se o svojí diagnóze najít dostatek informací, abyste věděli, co od ní můžete očekávat, jaké má projevy, jaké jsou její vedlejší příznaky. Prostě abyste věděli, jak s ní zacházet, co je potřeba udělat na cestě k uzdravení, jak se k sobě začít odteď chovat. U mě můžu dát třeba příklad vedlejší projev Crohnovy choroby zhoršený stav kůže, vypadávání vlasů, bolesti kloubů a kostí. Žádná z těchto věcí není příjemná a jen přispívá k větším psychickým problémům. Máte pocit, že se za živa rozpadáte. Opak je ale pravdou. Když odejde nejhorší ataka nemoci, odezní s ní i vedlejší projevy. Je to tak v pořádku.


A proto


ZBYTEČNĚ S DIAGNÓZOU NEBOJUJTE – najděte svoji zlatou střední cestu vyrovnání se s nemocí. Nemoc je tady, aby nám něco ukázala, aby odhalila, co v našem životě nefunguje. Je potřeba to pochopit, najít její příčinu a začít se vnitřně léčit. Když nemoc budeme brát jako svého nepřítele, budeme tím i sami sebe brát jako nepřítele a vytvoříme si tím vnitřní válku. Pacienti často říkají „Já se té nemoci nepoddám, já tu svini zabiju“. Zbytečně bojují místo aby se uklidnili a pochopili ji jako svého učitele. Možnost zlepšit se. Změnit a vypustit to, co mému tělu a mysli neprospívá. Musíme najít pravou příčinu nemoci.


Je ale velmi důležité


NEPODDÁVEJTE SE PROGNÓZE LÉKAŘŮ – diagnóza je jedna věc, ta je daná. S ní pak od doktorů přijde horda informací, co se stane, jaké bude mít projevy, jak všechno bude vypadat, co všechno ztratíme a kolika procentní je možnost vyléčení. Pamatuji si, jak jsem v 21 letech byla na obyčejném sonu břicha a spolu s doktorem tam byli mladí medici, které jsem vždy nechala, aby se na mě mohli učit. Doktor nejen že jim ukazoval, co se mi v břiše děje a jak to poznat, ale taky velice necitlivě vyprávěl, co všechno nebudu moct a co všechno se ještě zhorší. Připadala jsem si jako kus masa. Nikdy nebudete mít dítě, bude vám pořád špatně, máte nejagresivnější formu nemoci, budeme vás řezat. Vzala jsem to za vlastní a taky se tak stalo. Dnes již vím, že to tak není. Tělo má neuvěřitelnou samo uzdravovací schopnost. Musíme mu jen dát prostor a vhodné podmínky k tomu, aby se vyléčit mohlo. Určitě znáte příběhy, jak již odepsaný pacient utekl hrobníkovi z lopaty a dnes žije šťastný a spokojený život. Náhoda? Zázrak? Ale no tak, sami doktoři na zázraky nevěří. Existuje něco mezi zemí a nebem, čemu žádný scan, žádná studie neporozumí. Je to naše vnitřní síla.


MĚJTE SE RÁDI – přijměte své tělo se všemi jeho nedostatky. Byli jste na velké břišní operaci a máte rozšklebenou jizvu? Milujte ji. Poděkujte ji, že vám zachránila život a vy můžete dál kráčet po planetě zemi. V časech nemoci je tělo oslabeno, kůže průsvitná, kruhy pod očima. Někde jsme nateklí a někde zase vychrtlí. Je to v pořádku, věřte mi. Já si prošla všemi fázemi od ošklivě nateklého těla a obličeje plného pupínků po kortikoidech, po 41 kg váhy, kdy jsem vypadala jak vězeň z Dachau. Řekli byste to o mně, když se na mě dnes podíváte? Zase jedno budete krásní. Krása je jen úhel pohledu a vždy záleží na nás, co ze sebe vyzařujeme.


ODPUSŤTE SI – Někdy je to ta nejtěžší věc, kterou člověk musí udělat a není to jen v případě nemoci. Je to důležité třeba i při rozvodu. Kolikrát jsem již slyšela o ženách, které potkal rozvod, rozpad rodiny, ona si to nemohla odpustit a za pár měsíců se objevil Crohn nebo jiná nemoc. Náhoda? Náhody neexistují. Abychom mohli úspěšně vyléčit svoji duši a tím i tělo je potřeba si odpustit, že jsme to dopustili. A opět. Berte nemoc jako učitele a varovný signál, že je potřeba něco změnit. Nemoc není konec života. Život končí teprve až mi se rozhodneme ho opustit.


AKTIVNĚ SE PODÍLEJTE NA SVÉM UZDRAVENÍ – Pochopte, co je potřeba pro uzdravení těla udělat a čiňte tak s pedantskou důsledností. Nestačí si jen vzít prášek a dál si dělat co chceme. Máte mít speciální dietu? Dodržujte ji. Máte se víc hýbat? Najděte si vhodný sport. A určitě nastupte psychoterapii. Je velmi těžké vše pochopit sám a sám to i vyřešit. V podvědomí je usedaných mnoho věcí, které pomůže odhalit psycholog, čarodejnice, kdokoli, u koho se cítíte bezpečně a umí léčit. Já terapii řeším pořád. Věřím totiž, že moje nemoc je nakonec jen v mé hlavě. Crohn je na tohle úžasný. Pokud prožívám dlouhodobý úmorný stres, začne mi být špatně. Musím se tedy hlídat, abych byla v pohodě. A za tohle té nemoci děkuji nejvíce. Nutí mě žít takový život, který mě naplňuje


A hlavně


NEZTRÁCEJTE NADĚJI – Pokud nemáte naději na uzdravení, nemůžete se uzdravit. Je to přesně tak jak zní v přísloví „Naděje umírá poslední“. Vzdáte-li se, poddáte se nemoci, její prognóze, stane se tak. Vaše tělo reaguje na vaši duši a vaše myšlenky. Myslete na to pokaždé, když si budete chtít nadávat, nemít se rádi.


ŽIVOT VÁS MILUJE – bezpodmínečně a navždy. Stejně i tak milujte svůj život.


Vaše Tereza

Sociální sítě
  • Instagram
  • Facebook

© 2016 by NejsemTabu. Proudly created with Wix.com