Jedno moudro vycházející ze starého přísloví říká: „Pokud chcete Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech“. Napadá mě, jak moc je to pravdivé. Jak moc jsme malí v porovnání s nějakou vyšší silou. Tím spíše, jsme-li chronicky nemocní. Už se mi kolikrát stalo, že jsem si něco naplánovala, ale Crohn se za mě rozhodl jinak. A tak jsem, ať už kvůli velké únavě nebo bolestem, plány musela zrušit.
Pravdivost o plánech a pobavení se mi nyní opět potvrzuje. Moc jsem se těšila na to, až mi zanoří stomii, že bude všechno v pořádku a zase „normální“. No, není tomu tak. Crohn je tak nevypočitatelný nepřítel, že nikdy nevíte, kdy se zase objeví a s jakou silou. Bohužel musím říct, že se po zanoření opět probudil a rozhodl se mě trochu potrápit. Zatímco se stomií byl relativní klid, nějakou dobu po zanoření se kolotoč spouští nanovo. Přetrvávající obtíže, špatné výsledky v nemocnici, potřeba dalších vyšetření a nasazení nové léčby. Nikdo se neptá na to, jestli chcete zase něco řešit, nemáte na výběr.
Když tak sedím u stolu a koukám na kupičku pestrobarevných žádanek na vyšetření do nemocnic, není mi do smíchu. Takhle to přeci pokračovat nemělo. Pravdou ale je, že nemůžeme mít žádná očekávání a zakládat svůj život na tom, že něco budeme dělat AŽ. Až se něco stane, až to bude dobré, až to skončí. Protože co když tomu tak nebude. Nebyla by škoda ztratit tolik času čekáním? Život běží tady a teď, a nám nezbývá nic jiného, než si plány přizpůsobit aktuální situaci a brát věci tak, jak jsou. A pokud možno s úsměvem. 😊
Posílám hodně sil všem, kteří musí bojovat se svou nemocí!
S láskou
Nikola