Představte si, že máte na břiše absces. Bolí to, teče z toho hnis, zvětšuje se a tvrdne, možná to bude chtít rozříznout. Co se vám honí hlavou? Aby ten hnus ze mě okamžitě odešel a bolesti zmizely. Máte strach. Nechcete do nemocnice. Představujete si to nejhorší, co se vám může stát.
Otázka zní – Je tenhle přístup ten správný, který vám pomůže se z toho svrabu dostat?
Moje odpověď zní, že rozhodně ne! Vliv psychiky na zdraví a uzdravení člověka je nevyvratitelný fakt. Ve chvílích komplikací, berme teď absces jako příklad, bychom tedy měli být co nejvíce v klidu a psychické pohodě. Pokud se v krizové situaci budeme soustředit jen na negaci, absces poroste, protože ho živíme svým strachem. Tím, že roste, potvrzuje nejhorší noční můry a strach se jen znásobuje. Ale vždyť potřebuji být v klidu, aby mi bylo lépe!!
Jenže jak toho dosáhnout, když mi v hlavě konstantně jede strach, bezmoc, úzkost, chce se mi křičet, břicho si sám rozříznout a jednou pro vždy se té nesnesitelné bolesti zbavit? Nevydat se strachu napospas je úkol někdy až nadlidský, ovšem rozhodně ne nemožný. Jen je to dlouhá a tvrdá práce sám na sobě. Já se s tím pachtím roky a rozhodně nejsem u konce.
Strach tu s námi asi vždycky bude, je to emoce, která nám pomáhá přežít. Když je ho ale moc, je spíš silou destruktivní. Cílem tedy nejspíš je o svém strachu vědět, přijmout ho, pochopit co se mi snaží říct a zjistit, jestli je mi k užitku. A pokud ne, tak mu poděkuji a nechám ho jít svou cestou. Tak se to aspoň snažím dělat já.
Jak pracujete se svým strachem vy?
Vaše Tereza