Stomie asi nám všem alespoň na chvíli nabourala milostný život. Pro mě to byl celkem zásah do sebevědomí a už tak pokulhávající sebelásky. Pamatuji si, jak jsem před 5 lety vyšla z nemocnice a nemohla se na to svoje břicho ani podívat. Každý den měnit pomůcku pro mě bylo utrpení. Pořád jsem řešila, že nahlas prdím a jestli se mi pytel neutrhne. Natož abych s někým měla sex. Nakonec jsem se několik týdnů po operaci přemluvila, dala si pár skleniček na kuráž a šla do toho. A všechno bylo v pohodě! Jediný, kdo s pytlem měl problém, jsem byla opět jen já.
Od té doby uplynula už dlouhá doba, prošla jsem pár vztahy a nikdy jsem se s negativní reakcí naštěstí nesetkala. Ze zkušeností několika pacientů ale vím, že to občas bývá pro partnera problém. Pokud se někdo z vás setkal s negativní reakcí na vaši ozdobu na břiše, mám jednu jedinou radu. Pošlete toho člověka do háje a poděkujte bohu. Protože za to stejně nestál a do budoucnosti by nebyl dobrý parťák. A to ve svém životě rozhodně nepotřebujete. Ale abych se vrátila zpět k tématu. Pytel tedy pro mě nebyl problém, ale najít správného partnera naopak dost velký. Vždy jsem trpěla utkvělou představou, že potřebuju mít chlapa jako horu, aby mě v době nemoci unesl, a především, že jediným invalidou ve vztahu budu já. Natož ještě aby můj partner měl taky stomii. Nedokázala jsem si sex fyzicky se dvěma pomůckami představit.
Jak to v životě bývá brzy jsem se měla přesvědčit o opaku. V říjnu 2017 jsem jela do Dánska na evropské setkání stomických klubů. Potkala jsem tam spoustu zajímavých lidí s neuvěřitelnými příběhy. A hlavně jsem tam potkala Davida, představitele švédského ILCO, který stejně jako já trpí Crohnovou chorobou. A byla to láska na první pohled. Stačil mi jeden den na to, abych odhodila předsudky a otevřela srdce lásce. A zjistila jsem, že vztah s dalším pacientem je něco absolutně jiného, než se zdravým člověkem. Protože si maximálně rozumíme, pomáháme a bez ostychu sdílíme svoje intimní problémy. Ono není nad sdílenou zkušenost a pochopení. Nikdy jsem se necítila tak sama sebou jako právě s Davidem. Nestydím se za to, jak vypadám, jestli vydávám zvuky, nebo mám částečně naplněný pytel. Jsem prostě v klidu, pohodě a sebevědomí. Nechci tady dělat agitaci, abyste si každý našel partnera se stomií. Jen bych potenciálně chtěla pomoci zbourat předsudky, které jsem sama měla a úplně zbytečně. Každý den děkuju bohu, že mi Davida poslal a těším se na společnou budoucnost.
Mějte se rádi a mějte otevřené srdce. Nikdy nevíte, kde vás může potkat štěstí.
Přeji vám všem hodně štěstí a zdraví v roce 2018!
Vaše Tereza
Publikováno v Helios, Časopis pro stomiky, 17. číslo, leden 2018