Je mi skoro 42 let a začínají mi potíže s konečníkem. Při sezení něco vadí na levé straně za svěračem. Stále mám pocit nutkání na WC, ale nic, jen trochu hlenu, snad i čárka krve. Říkám si: „To jsou hemoroidy“. Moji první diagnózu stanovuji sama. Jsem ale nejistá. Necítím se dobře. Jsem hodně unavená a spavá. Takže jdu navštívit závodního lékaře a ten mne okamžitě posílá do proktologické poradny do nemocnice. Sám totiž pohmatem zjistí polyp. V poradně zní diagnóza trochu jinak.
Jedná se o dost velký polyp. Histologické vyšetření ukáže, že v odebraném vzorku je onkologický nález. Dne 15. 3. 1993 podstupuji operaci rekta, zkrácení tlustého střeva a další léčbu – chemoterapii. Po půl roce se vracím zdravá do zaměstnání. Každého čtvrt roku chodím na kontroly do proktologické poradny a na onkologii.
Za tři roky se objeví granulom, který je podle histologického vyšetření opět karcinogenní. To si již nastuduji dostupnou literaturu ohledně stomií a jsem rozhodnuta, že již rakovinu této části těla doživotně vyloučím. Chci radikální řešení. Na vlastní přání je mi při operaci 13. 3. 1996 vytvořena na břišní straně stomie. V té době má již Covatec sáčky pro stomiky. Po chemoterapiích a následném ozařování – 25× – se tělíčko vzpamatovává a já zjistím, že existují i jednodílné stomické sáčky, na které přecházím. Tyto stomické pomůcky jsou spolehlivé, diskrétní. Jsem stále v čistotě, i když se i po tak dlouhých letech mohou objevit menší problémy. Přesto jsem ráda, že mám stomii a mohu bez potíží existovat.
Mám opravdu štěstí, že se stomií nemám větší problémy. Každý den pečlivě ošetřuji okolí stomie, v tašce mám připravené vždy 2–3 sáčky, abych mohla kdykoliv pomůcku vyměnit. Pokud někam jedu, volím raději vlak a před cestou dbám na to, co jím, chci mít na cestách klid. Občas je problém – řeším. Pravidelně chodím na kontroly na onkologii, největší štěstí pro mě je, když pan doktor mi každého půl roku oznámí: „Vše je v pořádku.“