Dobrý večer,
také já nejsem tabu a chci vám napsat můj příběh.
Bylo mi dvacet čtyři let, po porodu jsem začala po stolici utírat krev. Nikdo mi to nevěřil, (byl rok 1976), takže diagnóza byla stanovena až po příštím porodu, kdy jsem se totálně sesypala a místo péče o miminko jsem skončila na interně v Písku. No a tam jsem se dozvěděla, že mám ulcerózní kolitidu. Průjmy, bolení břicha, tohle každý, kdo tuto nemoc má, zná velice dobře. Napřed Sulfasalazin, když jej žaludek odmítl brát, tak Prednison. Každé jaro a podzim pobyt ve špitále…
Po roce 89 jsem objevila homeopatii a přesto, že leckdo tvrdí, že nepomáhá, mně pomohla. Na dalších dvacet let, bez diety, prostě normální život, beze strachu, že nemám záchod v dosahu… A já, frajerka, zdravá, jsem přestala chodit na kontroly na internu. Potom přišla operace šedého zákalu, dva roky poté odchlípení sítnice. Při předoperačním vyšetření se ukázala silná anémie a už jsem se vezla…Sarkom tlustého střeva, a zase volba: vývod s kouskem tlustého střeva, s rizikem další kolitidy a být uvázána k záchodu, nebo ileostomie. Co myslíte, že jsem si vybrala?
Když nepočítám měsíc, kdy mi vysloveně padaly sáčky, kterých nám všem ileostomikům dopřeje pojišťovna celých (!) 30 na měsíc, vedu život lepší, než před operací. Mám za sebou chemoterapii, jako vánoční dárek dostanu to, že se dozvím, jak na tom jsem, nestěžuju si. Je mi dobře, nic mne nebolí, záchod nemusím mít za zády…co víc chtít? Jsem spokojená. Jediné co mi vadí, že nemohu zvedat víc, než 3 kg, čili stále potřebuju nosiče…ale to je vlastně zcela zanedbatelný detail…Zdravím!
Poznámka NEJSEMTABU: Poprosila jsem Helenu o více informací týkajících se její léčby homeopatiky. Přikládám odpověď. Pokud se přátelé rozhodnete pro homeopatika určitě vyhledejte specialistu, já můžu alternativu vřele doporučit. Chce to ale všechno s rozumem a promyslet svoje síly a možnosti. Sama jsem se po několika letech "samoléčení" teď vrátila na bioléčbu.
Jezdila jsem k paní doktorce Ratajové do Písku, léčba nezabrala hned, povedlo se na druhý pokus ( Natrum muriatikum 30), během čtrnácti dnů jsem přestala s hlenovitým krvácením a za měsíc jsem mohla přestat s dietou a i s léky… Vydrželo mi to přes 5 let, potom se zase objevily příznaky, ale to už jsem nečekala a zase začala s homeopatiky a opět se to uklidnilo a tak to šlo vlastně až do té doby, než mi našli ten nádor. Někdo říká, že homeopatika působí pouze jako placebo, tomu já nevěřím. Nedovedu si představit, že by sugesce trvala skoro dvacet let…Mimo těch pár týdnů, co jsem užívala homeopatika, jsem neužívala žádné léky. Jen občas při angíně antibiotika, (jo, to je věc, vždycky spolehlivě moji kolitidu probudily k životu) …jinak žádné léky neberu.
Jedno je jisté, tyhle neduhy jsou od toho, jak je doba uchvátaná, jak nám někteří lidé otravují život a vůbec, jak si všechno moc připouštíme. Ale od toho jsme lidé…