Jsem stomička 13,5 roku, takže jsem si udělala jasno v tom jak reagovat na to co má stomie vyvádí.
Zvuky
Ti, co mě dobře znají vědí, že má stomie občas povídá a nijak nereagují stejně jako já.
Ti, co mě znají jen trochu, vrhnou na mě tázavý pohled. Nedávno se mi stalo, že soused, který bydlí v sousedním domku asi 10 let a který ví, že mám vývod, nás s manželem pozval na grilování. Jídlo a něco k pití udělalo své a stomie začala povídat. Soused na mě tázavě hleděl. Tak jsem mu vysvětlila, že s tím nemohu nic dělat, stomie žije svým životem, kterému je třeba se přizpůsobit. Zvuky jsou sice nepříjemné, ale není to nic proti tomu, když povolí podložka. Víckrát jsme o tom spolu nemluvili. Teď už ví, že se nemá divit.
Po operaci jsem se brzo vrátila do práce. Pracovala jsem v kanceláři a jednala jsem s klienty. Občas se stalo, že stomie se zapojila do hovoru a nechtěla přestat. Vysvětlila jsem klientovi, že mám problém se střevy, a jednali jsme dál. Jednou si paní myslela, že už mám hlad a kručí mi v břiše.
Má zkušenost je - Jak se chováme MY tak se chovají i lidi kolem nás. Nestyďme se za to, co nemůžeme změnit.
Doporučuji nejíst vzduch - tedy pořádně kousat, nehltat, nejíst šlehané a mixované ( mixované polévky ještě provařit), zjistěte co vás nadýmá a to jezte pokud nejdete do společnosti.
Můj manžel je v tomto směru velmi tolerantní, zvuky ani můj sáček nijak neřeší, myslím, že je rád, že žiji.
Dobrou mysl všem přeje Marie