Nebyla jsem si jistá, o čem budu psát. Několik dní jsem seděla u počítače a nic mě nenapadalo. Až dnes. Téma o stomii, které je mi teď nejblíž. A to kontakt s mužem.
Jsem čerstvě po rozchodu a tedy zpět na poli nejistém, kde potenciální nový partner s sebou přináší i překonání intimní nejistoty. Celé ty roky se stomií jsem to prostě brala jako fakt, se kterým se budu muset smířit. S možností toho, že se mi utrhne v noci pytel a já se budu chtít střelit.
Teprve posledního půl roku jsem s někým žila a naštěstí se moje noční můra nezhmotnila. Jenže není všem dnům konec… Nebo další moje oblíbená stránka stomie, kterou jest samovolná stolice a prdy. Zjistila jsem, že po několika měsících jsem s tím už byla celkem smířená. Ale stejně jsem se pokaždé zastyděla, když jsem to neuhlídala a začala nahlas vytrubovat. Teď jsem na začátku nové kapitoly, znovu tedy otevírám svůj manuál „Vztah se stomikem“. Jako kdyby to na tom internetu nebylo dostatečně řečeno. Sakra jsem polonahá na stránce a píšu o prdech, tak se snad nemusím pořád obhajovat ne? Vůbec mi nedošlo, že pořád trpím stejným komplexem. Bláhově jsem si myslela, že odhalením se na veřejnosti automaticky stud půjde stranou.
No… Vážení přátelé, jsme na tom všichni stejně. Ať se ukazujeme na internetu, nebo o stomii nikomu neříkáme. Pořád je tam stud. Tedy aspoň tak to vnímám já a jsem přesvědčená, že mi spousta z vás dá za pravdu. Ale tak jako co no, už to jednou mám, tak se s tím musím vyrovnat. Zahajuji tedy novou kapitolu s názvem „Stomie beze studu a zbytečného omlouvání se za zvuky“. Jsem sakra dobrá, tak se z toho snad nepo a vydržím to.
Tak uvidíme, držím si palce. A hlavně vám všem, kvůli kterým to píšu. Běžte do boje za svobodu a sebelásku! Napište mi svoje postřehy a příběhy, vložte do toho těžkého tématu trochu nadsázky, klidně humoru. S každým novým tématem mně osobně odpadá další a další kámen ze srdce. Když je to venku. Veřejně. Už to nemůžu vzít zpět, ale ani nechci. Protože vidím, jak na to ostatní pacienti reagují a vyvolávají diskuzi. A diskuze je počátek změny. Takže pište, pište, já se nemůžu dočkat.
Mějte se blaze.