• NEJSEMTABU

Stomie nás nezabije


Už dlouho jsem nic nenapsala. Jsem teď v jednom kole, každý den jsou nové podněty, ve mně se to mele a já jsem prostě nevěděla, na co přesně chci reflektovat. Minulý pátek jsem byla na celorepublikovém setkání spolků ILCO, kde jsem se poznala s moc fajn lidmi. Jedním z nich byl pan doktor Karel Tyrpekl z Chebu, který mě pozval k nim na školení stomasester, co bylo včera. Znovu jsem poznala spoustu lidí a vyslechla hrozně moc informací, tentokrát ze strany zdravotníků. Pokaždý, když slyším sestry vyprávět o jejich práci, cítím se jak flákač. Fakt je ze srdce obdivuju.

Nejsilnější ale pro mě asi byl příběh Karlova 30-ti letého pacienta, který nedávno zemřel na Crohnovu chorobu. Odmítal si totiž nechat vyšít stomii. Tak dlouho oddaloval a odmítal, až tělo vyhaslo. Crohna mám taky a stomii jsem taky oddalovala. Naštěstí ne tak dlouho jako on. Dokážu se do něj nacítit a pochopit. Je mi z toho moc smutno. Je mi teda celkově smutno z hrozně moc věcí, které poslouchám a o kterých se učím. Ale cítím, že aspoň v tomhle ohledu můžu pomoct svojí troškou do mlejna. Aby se lidi stomie nebáli a viděli, jak se s ní dá krásně žít. Stačí jen sebe přijetí a dobrá údržba a všechno jede jak po másle.

Přátelé, moji milí spolubojovníci, pište a posílejte svoje příběhy. Nebojte se mluvit nahlas! Pomozte mi ukázat, že stomie není konec života, ale je spíš jeho novým začátkem.

V Chebu jsem taky shodou okolností potkala absolutně úžasného stomika pana Mazuru. Je mu 85 let. Má v sobě neuvěřitelnou pozitivní energii a sílu a hrozně rád píše. Jeho dopisy a básničky mi vehnaly slzy do očí. A tak jsem se rozhodla na konec tohohle těžkýho tématu přepsat jednu z jeho básniček, je fakt krásná a zahřeje u srdce!

Má na mládí vzpomínka

Přišlo jaro

a s ním tisíce vůní

I láska přišla

a my pocítili touhu

se sebou něco udělat

Co se s námi stane

když se touha zmocní nás

když se bláznivě zamilujeme

Přestaneme reálně myslet

realitu vnímat

ztrácet půdu pod nohama

Hormony lásky

rozbušily srdce naše

přikázaly dohonit to

co nám v mládí uteklo

První láska opojná byla

vzpomínkou na ni

vlhly naše oči

a podlamovala se naše kolena

Zůstaly jen vzpomínky

na modré oči tvoje

a milování na seně

I rozházená postel

pořádně vždy byla

já se k tobě tulila

a blahem tuze vrněla

Milování s ním

a být v jeho objetí

mě dohánělo k zbláznění

Co je láska co je cit

co se v těle odehrává

prý jen lékař ví

Je to hormon něžnosti

srdce inspiruje k mazlení

tebe i mě

prostě oba dva

Jsem šťastný

že tě mám

jsi má veliká láska

co jsem kdy vůbec potkal

Děkuji ti lásko

že jsi mi pomohl najít

sama sebe

též cestu do vlastního života

V tobě je velké tajemství

které mě k tobě přitahuje

lásku rozdává

Díky ti, byl jsi prima

výbuch tvé lásky s tebou prožila

byl jsi skvělý

jako vždy

#crohn #stomie #pytel #nejsemtabu

Revenium, z.s.
Kreativní partner: PROJECT REHAB
Foto: www.janhrdy.cz
 

© 2016 by NejsemTabu. Proudly created with Wix.com