Že už nemám pytel, že ne?

Autorka: Klára

V minulosti jsem se s Vámi podělila o svoji zkušenost, jak jsem ke stomii přišla, teď bych ráda popsala, jak v mém případě proběhlo její zanoření.

Po prodělaném akutním zánětu pobřišnice (více v článku „Stomie, jako Vánoční dárek, který nebyl na seznamu přání“) jsem na doporučení primáře chirurgické kliniky čekala půl roku, abych navštívila ambulanci a o měsíc později absolvovala poprvé v životě kolonoskopii. Protože jsem měla kolostomii, nemusela jsem použít žádné projímadlo. V kabince na mne čekal papírový andělíček, do kterého jsem se oblékla a pak už mne sestřička odvedla k lůžku a poradila, jak si lehnout. Lékař mi vysvětlil, že vyšetří jen úsek mezi konečníkem a místem, kde je provedena stomie, v mém případě to bylo necelých 40 cm. Upozornil mne, že se bude pytlík nafukovat a i kdyby praskl nebo se odlepil nic se neděje, jsou na to připraveni. Rovněž na to, že ve vyšetřovaném úseku střeva budou pravděpodobně kousky stolice, kterým se lékař vyhne nebo je odsaje. Přiznám se, že jsem se bála, i když jsem měla od svých příbuzných i známých informaci „příjemné to není, ale přežít se to dá“. Už po vyšití stomie jsem užívala kapsle s lactobacily a zdravotní stav se mi zlepšoval den ode dne, proto jsem po nich před kolonoskopií opět sáhla a celý měsíc je polykala. Jejich účinku si všiml i lékař při vyšetření, tak hezké a zdravé střevo už prý dlouho neviděl. Také mne pochválil za to, že jsem pravidelně posilovala pánevní dno a zatahovala konečník. Hned po vyšetření mi řekl datum 12.9.2017 a já najednou viděla světlo na konci tunelu. I když to nebude poslední operace, protože rozsáhlou kýlu bude muset lékař řešit až po zanoření stomie a zhojení na jaře 2018.

Plnými doušky jsem si užila léto, s pytlíkem jsem byla na dovolené s dětmi a manželem, chodili jsme na výlety a zvládla jsem i 3 noci pod stanem na táboře, kam každoročně za dětmi jezdíme na rodičovský víkend. A pak tu najednou bylo září, začátek školního roku, jsem máma čerstvého středoškoláka a dcerky, která vykročila do sedmičky, přípravu na operaci jsem se ale rozhodla nepodcenit, a věřím že i díky ní dopadla dobře. Zavolala jsem do Coloplastu a nechala si poslat vzorky vypouštěcích sáčků, abych byla připravena na podání projímadla. Opět jsem užívala lactobacily a tentokrát i homeopatika a navštívila lékařku, která aplikuje akupunkturu.

Do nemocnice jsem nastoupila den před operací, nezvykle klidná. Překvapilo mne, že ani tentokrát nebyla plánovaná žádná předoperační příprava. Dobrovolně jsem si nechala naordinovat projímadlo, lékař mi vysvětlil, že už se plošně nedává, jen pacientům, pokud mají stolici hodně pevnou. Byla jsem vděčná za radu kamarádky Multipapayi, že jsem vypouštěcí sáček sebou měla, přitom shodný s těmi, které jsem používala, takže jsem věděla jak jej nalepit. Propláchnutí bylo úplně na místě, v pytlíku byla samozřejmě mimo jiné 🙂 semínka z okurky, kterou jsem snědla několik dní před operací. A pak už jsem dostala tabletku na noc a doporučení, že od půlnoci nesmím nic jíst ani pít, jen ranní léky spolknout s douškem vody. Ráno mne navštívil operatér a ptal se, jestli mám ještě nějaké dotazy. Řekl mi, že dostanu kapačku s antibiotiky a tu budu mít na rozdíl od jiných pacientů i 24 hodin po operaci, aby se minimalizovalo nebezpečí zánětu.

V předpokoji operačního sálu bylo pěkně teplo a všichni na mne byli moc hodní. Po operaci jsem se probudila, nic mne nebolelo, bylo mi krásně a jediný můj dotaz na procházející sestřičku byl: „Že už nemám pytel, že ne?“ Se smíchem mi řekla, že nemám, potom jsem usnula a probudila zase na pokoji, odkud mne ráno odvezli, nemusela jsem ani na JIP. Hned jsem cítila bublání v břiše a to, že mi zase, po 9 měsících odcházejí větry. Od druhého dne jsem začala korzovat po chodbě a s návštěvami jsem směla i na procházky po areálu nemocnice. Také jsem absolvovala první převaz operační rány a místo stomie jsem na vlastní oči viděla 6 cm dlouhou, klidnou jizvu. I nadále jsem užívala homeopatika, která pomáhají v hojení. První jídlo (vývar bez ničeho) jsem dostala až po dvou dnech, postupně mi přidali další den ovocnou přesnídávku a bramborovou kaši s mletým masem, další den už pečivo s máslem a marmeládou. Domů jsem šla 5. den po operaci, když jsem si poprvé došla na velkou. Na internetu jsem si o zanoření stomie četla různé informace, bála se, že mne budou před zákrokem stomií vyšetřovat (něco mi tam strkat), po operaci zase průjmu nebo naopak zácpy. Věřím, že díky dodržování rad lékařů, jak se chovat po operaci, tedy klidového režimu a bezzbytkové stravy jsem se těmto obtížím vyhnula.

Tento článek bych ráda zakončila radou, abyste poslouchali své tělo a veškeré nejasnosti a obavy konzultovali s lékaři, kterým důvěřujete. A pokud nemáte takové štěstí jako já, která je mám, hledejte je. Protože kdo hledá, najde!
multipapaya
Založila jsem si blog díky stomii, která změnila můj život... i když jsem na začátku nevěřila, že to dám, nepřestala jsem snít a věřít, že vše má nějaký smysl... začala jsem se víc a víc zapojovat do běžných aktivit a postupně se naučila neřešit stomii víc, než je třeba... rozhodla jsem se o stomii otevřeně mluvit a díky tomu jsem potkala báječné lidi, stala se součástí NEJSEMTABU a můžu pomáhat Českému ILCO... stomií život nekončí a možná je to důvod něco ve svém životě změnit...
1 odpověď
  1. Marie Redinova říká:

    Kláro. díky za tvé sdělení, i když tě znám, nevěděla jsem že jsi posilovala střeva, a byla za to pochválená, jistě je dobré posilovat břišní stěnu i cvičit konečník v době, kdy není funkční. Přeji ti krásný, šťastný nový rok, těším se, že se někdy potkáme v Informačním centru. Marie

Odpovědět

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář