Praktický průvodce stomika

O stomii jsem úplně poprvé slyšela po operaci. Abych se s novou situací mohla co nejlépe vyrovnat, potřebovala jsem toho co nejvíc vědět, protože jsem si život se stomií neuměla představit. V nemocnici jsem hledala dostupné informace na internetu, ale když jsem dostala do ruky knížku napsanou samotnými stomickými sestřičkami, byla jsem nadšená. Své bohaté zkušenosti sepsaly Mgr. Kateřina Drlíková, Mgr. Veronika Zachová a Milada Karlovská v knize Praktický průvodce stomika.

Kniha obsahuje témata, která napadají snad každého nového stomika. Například kapitoly popisující stomii a její historii, přípravu na operaci, průběh edukace nového pacienta, péči o stomii nebo informace o stomických pomůckách. Díky mnohaleté práci se stomiky popisují komplikace, které nás mohou potkat nebo jak se na novou situaci připravit. Na kapitole nazvané Organizace stomiků se podílela i Marie Ředinová, předsedkyně Českého ILCO. Autorky boří mýty o stomii nejen v knížce, ale i svou prací. Díky jejich pomoci žije mnoho stomiků normální a spokojený život. Knížka byla mým průvodcem na počátku života se stomií a otevřu ji občas i dnes, když si s něčím nevím rady.  

O úvodní slova knihy, kde stomasestřičky popisují svůj Začátek cesty, bych se ráda podělila:

Mgr. Kateřina Drlíková:

Naše cesty k péči o pacienty byly různé, stejně jako jsou různé osudy, které vás přivedli ke stomii.

Stomie nám všem změnila život, mně v tom pozitivním. Když jsem se poprvé setkala se stomikem, vyprávěl, jak si musel na všechno ohledně péče o stomii přijít sám, „nikdo se mi nevěnoval, nikdo mi nic neřekl“. Stomasestru viděl jednou během hospitalizace. Upřímně mě to vyděsilo. Byla jsem hodně mladá a nechápala, jak je možné, že někdo nechal pacienta bez pomoci. Řekla jsem si, že to musím změnit. Začala jsem se vzdělávat a praktikovat – učit se péči o stomii. Nikdy nezapomenu na svého prvního pacienta. Byl úžasný a krásně mě péčí o stomii provedl. Nedala jsem na sobě znát, jak se bojím, a dodnes doufám, že nic nepoznal. Musím sebekriticky říci, že cesta, kterou jsem za těch skoro 20 let se stomiemi a stomiky ušla, nebyla vždy jednoduchá. Byla plná výzev, nových zkušeností a dodnes se od vás, stomiků, mám stále co učit, neustále mě překvapujete. To, co jste mě naučili, se snažím předávat dál, aby těch karambolů a „nehod“ bylo co nejméně. Postupně jsem se stala lektorem a i psaním se snažím zprostředkovat dál, co vím. Výhodou knihy nebo psaného textu je, že se k němu můžete kdykoliv vrátit. Podařila se mi i úžasná věc – našla jsem si nejdříve výborného spolupracovníka, posléze i nástupce, který nese moje vize dál, a v neposlední řadě kamaráda. Děkuji, Veroniko.

Milada Karlovská:

Ani já jsem v začátcích práce zdravotní sestry nevěděla o urostomiích nic – a to doslova.

Můj první pacient po operaci s nově vytvořenou urostomií (rok 1972) byl přivezen z operačního sálu v den, kdy jsem měla službu. Byla jsem operatérem poučena, co Vše musím sledovat, zapisovat, hlídat – běžný pracovní den. Druhý den jsem byla kolegyní vyzvána, abych o pacienta i nadále pečovala, „že to už vím“. Nevěděla jsem nic, a tak jsem společně s operovaným procházela den po dni, učili jsme se postupně vše současně, poznávali úskalí péče, učili se aplikovat pomůcku, vymýšleli tzv. zlepšovací nápady apod. Z pacienta se stal známý, posléze kamarád a 3 roky jsme byli „spojeni pytlíkem“, jak často říkal.

Péče o pacienty s urostomií se mi stala koníčkem, učila jsem se vše, co bylo potřeba, přebírala péči o všechny u nás operované pacienty s urostomií a po pár letech jsem zjistila, že těch kamarádů spojených pytlíkem mám asi 40. V současné době nelze zjistit, do kolika „spojení s pytlíkem“ jsem byla zapojena, o pacienty s urostomií pečuji od „významného“ roku 1972.

Díky této „zálibě“ jsem poznala mnoho úžasných sester po celé republice, kterým děkuji za plnou podporu a pomoc při problémech se stomiemi. Jsme napojeny na jedné lince doposud.

Mgr. Veronika Zachová:

V dobách nereálných snů o profesním životé (myslela jsem, že budu těšit diváky u televizních obrazovek svým zpěvem jako Hana Zagorová nebo Marie Rottrová) jsem slýchávala od své babičky o lidech, kteří mají „vývod bokem”. Moje babička byla osvětová žena, přesto použila zmíněné sousloví, tenkrát pro mne pochmurně a nenormálně znéjící. Co se za ním skrývá, jsem poznala až na svém prvním pracovišti, na které mě to za „stomiemi” podvědomé přitahovalo. Podobně jako moje kolegyně jsem se vše učila od začátku společně se svými prvními stomiky. Troufám si tvrdit, že pojem „stomie“ můžeme vnímat jako skutečnost, existenci, kdy nás nic a nikdo nenutí porovnávat co je normální. Dnes už svou profesní cestou jdu, a protože jsem se přiblížila stomikům více než zpěvu (naštěstí), vítám čtenáře tohoto průvodce.

Společně s Kateřinou a Miladou doufáme, že v knize najdete odpovědi na všechny otázky, které lidem v souvislosti se stomií běží hlavou. Snažily jsme se začlenit informace nezbytné k péči o stomii a k návratu do běžného života do jednotlivých období – situací, v nichž se v průběhu předoperační, perioperační, pooperační a konečně následné péče ocitáme.

Doufáme, že čtenářům našeho průvodce stomie nebude přinášet jen obavy a negativní pocity.

Zdroj: DRLÍKOVÁ K., ZACHOVÁ V., KARLOVSKÁ M. a kolektiv. Praktický průvodce stomika. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2016, s. 11-12 Úvod aneb Začátek naší cesty. ISBN 978-80-247-5712-4

Můžete koupit zde.

multipapaya
Založila jsem si blog díky stomii, která změnila můj život... i když jsem na začátku nevěřila, že to dám, nepřestala jsem snít a věřít, že vše má nějaký smysl... začala jsem se víc a víc zapojovat do běžných aktivit a postupně se naučila neřešit stomii víc, než je třeba... rozhodla jsem se o stomii otevřeně mluvit a díky tomu jsem potkala báječné lidi, stala se součástí NEJSEMTABU a můžu pomáhat Českému ILCO... stomií život nekončí a možná je to důvod něco ve svém životě změnit...