České ILCO v Bruselu

Akademie pacientských organizací (APO) pozvala letos v červnu zástupce českých pacientských organizací do Bruselu. Ve dnech 05. – 07. 06. 2017 se sešli zástupci národních pacientských organizací, Evropského parlamentu a evropských zastřešujících pacientských organizací. Setkání mělo za cíl probrat možnosti vzájemné spolupráce. Samozřejmě nemohlo chybět České ILCO. Jeli jsme spolu s Broňou Tučným z Novojičínkého klubu stomiků. 

Akce se konala 3 dny, během kterých jsme navštívili památky a navázali přátelské kontakty s ostatními účastníky při večeři v Pražském domě. Hlavní program se odehrál poslední den, kdy jsme navštívili budovu Evropského parlamentu. Zdravotní atašé nás seznámila s postupy práce Stálého zastoupení ČR při EU, dozvěděli jsme se o historii a práci Evropského parlamentu, i pár zajímavostí o životě v Bruselu a viděli jednací sál. Odpoledne jsme se setkali s představiteli zastřešujících organizací EU. V mnoha zemích trápí pacientské organizace podobné problémy a proto je dobré spojit a společně sjednotit zdravotní politiku. Následovalo rozdělení účastníků k menším tematickým celkům. Součástí terapeutické sekce věnované onkologii byla prezentace projektu Českého ILCO „Život bez omezení“, se kterým jsem účastníky seznámila. Zajímavá byla následná debata s předsedkyní onkologické nadace v Bulharsku, která orientuje financování aktivit nadace na komerční sektor než na granty a dotace.

Akce v Bruselu byla bezvadně zorganizovaná a náročné přesuny autobusem vyvážil báječný průvodce Ondřej Mádr, který na nás chrlil jednu zajímavost za druhou. Brusel mě uchvátil svojí architekturou a děsil množstvím institucí. Díky návštěvě parlamentu mám velkou radost, že názor pacientů a pacientských organizací, někoho opravdu zajímá a věřím, že mělo smysl Brusel navštívit.

A jak se mi cestovalo do Bruselu? To vám napíšu příště.

Fotografie APO:

APO

APO FB

APO FB 2

Článek vydán ve Zpravodaji Českého ILCO

multipapaya
Založila jsem si blog díky stomii, která změnila můj život... i když jsem na začátku nevěřila, že to dám, nepřestala jsem snít a věřít, že vše má nějaký smysl... začala jsem se víc a víc zapojovat do běžných aktivit a postupně se naučila neřešit stomii víc než je třeba... rozhodla jsem se o stomii otevřeně mluvit a díky tomu jsem potkala báječné lidi, stala se součástí NEJSEMTABU a můžu pomáhat Českému ILCO... stomií život nekončí a možná je to důvod něco ve svém životě změnit...
0 odpovědi

Odpovědět

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář