Brusel busem, aneb moje první cestování

Se stomií nikdy nikam

To byla slova, která mě napadla hned po operaci. Dlouho jsem měla obavy jít nakoupit, aby se mi cestou neaktivizoval vulkán (viz článek Jde se ven). Představa cestování s pytlem na břiše, možnost nehody a hledání toalet v cizích městech mě dlouho děsila. Jednoho dne jsem dostala nabídku, jet na 3 dny do Bruselu, reprezentovat České ILCO. Před operací bych byla radostí bez sebe, ale najednou mě představa deseti hodin v autobuse s vulkánkem trochu rozrušila. Převážila zvědavost a možnost vidět a zažít něco, co se neděje každý den a tak jsem kývla. Bude to zkouška mojí odvahy a když to nezvládnu, tak příště nikam nepojedu.

Cestovní horečka

Den před odjezdem se objevila cestovní horečka. Budu tolik hodin s lidmi, kteří nic netuší o vulkánu. Co si vezmu na sebe? Budu mít dost pytlů a všeho co potřebuji pro případ nehody? Hlavně nezapomenout drobné na záchod! Rozrušením jsem nemohla usnout a když zazvonil za pár hodin budík, chtěla jsem to vzdát. Měla jsem strach a brzké vstávání mi na náladě nepřidalo. Vstávala jsem hodně v předstihu, abych si vulkán v klidu připravila na cestu. Sprcha, čistý pytel, malá snídaně a už jsem štrádovala na tramvaj. V půl páté ráno jsem rachtala kolečkama po dlažebních kostkách v ospalých Vršovicích, a i když jsem se trochu bála, jsem ráda, že mě stomie nezastavila a já jedu do světa.

Brusel busem

V neděli jsem jedla celkem střídmě, protože jsem měla obavy, jak to s vulkánkem zvládnu. Naštěstí byly toaletní zastávky každé 3 hodiny, to se dalo zvládnout. Na cestu jsem si udělala malé svačinky, protože bez jídla jsem nepříjemná a mohli by mě cestou vysadit :). Do Bruselu se mnou jel Broňa, urostomik a předseda Novojičínského klubu stomiků. To mě uklidňovalo a připadala jsem si statečnější, protože on všechno zkušeně a s přehledem zvládal. Do Bruselu jsme dorazili v podvečer a hned se jelo na večeři. Radostí z toho, že jsem zvládla celodenní cestování, jsem se nacpala k prasknutí. Ubytováni jsme byli v krásném městečku Lovaň, kde se vyrábí belgické pivo Stella (cca 20 km od Bruselu). Pokoj byl malá místnost s vestavěnou budkou, ve které byla sprchu a záchod. Dveře na toaletu byly prosklené a nedovíratelné. Takže chybělo soukromí a měla jsem obavy z případného zápachu. Naštěstí jsem bydlela s Ivou, která zastupuje pacientskou organizaci lidí s osteoporózou. Báječně jsme si popovídaly, moc jí zajímal můj příběh i praktické otázky života se stomií. Několikrát mi pomohla hodit se do klidu, když jsem situaci s vulkánkem moc prožívala.

První pozitivum

V úterý hned po snídani jsme vyrazili na výlet do města Brugge, kde se nám nevydařilo počasí. Foukal vítr a pršelo, ale i tak jsme mohli obdivovat krásnou architekturu. Cestou zpět jsme si prohlédli z dálky Atomium. Kvůli zácpám, které jsou v Bruselu velmi časté, jsme se museli hned po návratu chystat na večeři. Měli jsme ani ne hodinu na přípravu. Sprcha, vyměnit pytel, upravit make-up, obléct a hurá do autobusu. Večeře se konala v překrásném prostředí Pražského domu v Bruselu. Šlo o neformální setkání českých pacientských organizací se zástupci evropských zastřešujících organizací, ministerstva zdravotnictví ČR, Evropského parlamentu a Stálého zastoupení ČR při EU. Večer byl moc příjemný a došlo mi, že jsem byla celý den v jednom kole a nestihla stomii věnovat tolik pozornosti jako obvykle. Výlet už má svá první pozitiva. Samozřejmě jsem ochutnala mnoho dobrot, i ty báječné dortíky, které mě možná zítra proženou, ale nešlo odolat. Snad tu zpáteční cestu zítra zvládnu.

Poslední den

Ráno jsme vstávali brzo. Museli jsme se sbalit, nasnídat a už v 7.45 jsme odjížděli do Evropského parlamentu. Zde jsme se setkali s různými zástupci EU a já měla za úkol představit v rámci onkologické sekce projekt “Život bez omezení”. No jasně, to nejlepší nakonec. Trochu se mi rozklepala kolena, protože každý den člověk nemluví na půdě Evropského parlamentu, ale představa následné odměny, ve formě belgických hranolek a waflí, mi dodala odvahu. Z parlamentu jsme vyrazili na prohlídku historického centra Bruselu. Konečně byl čas na vytoužené wafle a hranolky a k tomu jsem ještě přidala cappucino. To byl ale nápad 🙂 Nejen, že to nebyla až taková pecka, ale navíc jsem celou cestu nespala. Vulkán soptil a bublal. Naštěstí už skoro všichni věděli, že mam stomii. Záviděla jsem všem, kteří spali a modlila se, abych vydržela na každou zastávku. Nakonec vše dobře dopadlo a já bez nehody dorazila do Prahy. Cestou jsem si koupila oběd a hurá na vysluněnou terásku. Jsem na sebe pyšná. Zvládla jsem to i se stomií.

multipapaya
Založila jsem si blog díky stomii, která změnila můj život... i když jsem na začátku nevěřila, že to dám, nepřestala jsem snít a věřít, že vše má nějaký smysl... začala jsem se víc a víc zapojovat do běžných aktivit a postupně se naučila neřešit stomii víc než je třeba... rozhodla jsem se o stomii otevřeně mluvit a díky tomu jsem potkala báječné lidi, stala se součástí NEJSEMTABU a můžu pomáhat Českému ILCO... stomií život nekončí a možná je to důvod něco ve svém životě změnit...
0 odpovědi

Odpovědět

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář