STOMIE jako zastávka na mé cestě k CÍLI

Jak to všechno začalo

První kapitoly tohoto příběhu se začaly odvíjet pár měsíců před mými 18. narozeninami. Přišel jsem na rutinní prohlídku k praktickému lékaři, ale už jsem tak jednoduše neodešel. Skoro jsem omdlel a podle krevních výsledků mi zjistili anemii. Ale počkat tady není úplný začátek příběhu, ten začíná ještě asi o měsíc dříve. Nejspíše došlo ke kombinaci stresu z přijímaček na střední školu a …ten chlebíček s vajíčkovou pomazánkou.

Vždycky si vzpomenu na ten zatracenej chlebíček, protože od té doby co jsem ho snědl mě začal bolet žaludek, břicho no však to znáte. Ale teď už zpět tam kde jsem byl. Tedy cestou od praktika přes urologii a chirurgii jsem se dostal na gastroenterologii teď ještě dětské oddělení. Tam mě do 14 dnů díky antibiotikům a kapačkám postavili na nohy a já jsem měl celkem klidný prázdniny a dokonce klidnej rok.

Další skoro 3 roky jenom na práškách a občasných kapačkách

Ano následující skoro 3 roky jsem dokázal vzdorovat zásahu chirurgů a vše se drželo jenom díky práěků – bioléčbě (teď ještě REMICADE či jak se to vlastně jmenovalo) a vlastně by se dalo říci, že ani ve vlastním životě jsem neměl žádné velké plány, prostě jsem všemu dával pár měsíců, ono se to vyřeší a pojedu dál. Prostě žádná dlouhá zastávka ne mé cestě ani nevím kam.

K další mu zlomu došlo po cca 2 letech vyřešit 1. absces trvalo dalších 14 dnů v nemocnici a šel jsem domů, ale stále jsem byl pod dohledem, aby se vše zahojilo. Jenomže než se tak stalo tak přišel další absces a další a potom hned sonda aby se ulehčilo žaludku. Ano ještě stále si lékaři  mysleli že největší problém je v oblasti žaludku, potažmo konečníku. Takže peripetie s abscesy se táhly no vlastně už od roku 2012/2013 až do roku 2016. V roce 2014 se přistoupilo k dočasnému vývodu, já jsem v nemocnici strávil pouhý týden a za další týden jsem už šel zase do školy. A tak po téměř 2 letech došlo alespoň k částečné úlevě, ale i tak jsem celou dobu bojoval s CRP kolem 100, třeba maturitu jsem skládal s CRP 120.

Mám stomii a co, já diplomatem budu

I když se tedy vyřešily primární problémy s bolestí žaludku a částečně břicha, neměl vývod takový účinek jak se očekávalo a abscesy se začaly tvořit no prostě strašně rychle a tak jsem procházel jedním zákrokem za druhým nebyly to dlouhé zákroky ale vše se začalo načítat. A v tuto chvíli se na scéně objevila primářka Hořovické nemocnice, paní doktorka Šerclová, která se jako poslední z posledních rozhodla nesložit zbraně a po nějaký čas se dařilo držet vše v mezích únosnosti. Já jsem mohl skládat zkoušky a dokonce jsem začal chodit do tanečních no prostě kurzy společenského tance. Prostě jsem se rozhodl, že nic pro mě nebude překážkou a tak jsem po x operacích a s několika drény tančil valčík, polku a kdyby to tak šlo dál tak bych snad zkusil i tango. No nakonec z toho sešlo ale nebylo to z důvodu že bych to fyzicky nezvládal. A pak už jsem se i já sám rozhodl že nebudu neustále trpět, přišlo léto 2016 a mě čekala nejtěžší zákrok co jsem zatím podstoupil – proktokolektomie. Prostě a jednoduše mi zůstalo tenké střevo a zbytek až ke konečníku šel pryč. Po dvou měsících jsem se objevil zase doma a do října jsem vše vyřešil na tolik že jsem šel v říjnu zpět do školy a přes všechny překážky jsem šel ke státnicím s celkovým známkovým průměrem za celé 3 roky nižším než 2.00. A teď více jak rok po operaci, i když ještě řeším některé problémy je můj cíl zcela jasný, dokončit vysokou školu, dostat se na diplomatickou akademii a „být diplomatem“.

MattewHrabek
Stejně jako jsem 17 let školákem/studentem. tak jsem už 4 roky stomikem a i přes to, že to bylo jako kdyby na mě spadlo tunové závaží, tak i přesto jsem nesešel z cesty ke svým cílům. Ještě na střední škole jsem chtěl být právník, ale pak jsem se rozhodl své nároky změnit, nikoliv však snížit a jdu si za cílem stát se diplomatem. Ano, přesně jak slyšíte, tak to také myslím a rozhodl jsem se že mě nezastaví ani něco takového jako je stomie a její průvodní komplikace. A když si představíte diplomata, pak na něm asi vidíte dokonale padnoucí černý oblek a už z vlastních zkušeností vím, že stomie není překážkou.
Už 6 let mám diagnózu Morbus Crohn a 4 roky z toho stomii, prošel jsem nespočtem operací a spolikal jsem stovky bonbónků různých barev a tvarů ale život jde dál a cíl mám stále před sebou. Neustále jsem si ale říkal, že mě štve názor a obava některých lidí z mé ledvinky u boku a navíc nevím proč bych se se svým problémem měl zavírat doma. Neustále jsem přemýšlel jak své myšlenky a pocity ventilovat. Nakonec jsem v roce 2017 potkal dvě slečny, které založily blog: NEJSEMTABU a já jsem zjistil, že to je přesně místo kde mohu pomoci.
NEJLÉPE JAK POMOCI SÁM SOBĚ NENÍ FŇUKAT ALE POMOCT NĚKOMU JINÉMU

TAK TO JSEM JÁ MATTEW HRÁBEK
0 odpovědi

Odpovědět

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář