Někteří jsou na tom i hůř

Tuto větu snad už někdy slyšel nebo řekl zřejmě každý. Nejčastěji se to asi říká lidem s chřipkou nebo zlomenou nohou, ale jsou i takoví dobráci, kteří to vmetou do tváře vážně nemocnému člověku, který neočekává nic víc, než slova podpory s trochou pochopení.

Mám pocit, že málokdo se nad touto větou pořádně zamyslí, než ji vypustí z pusy, vždyť vlastně nenabízí žádnou reálnou pomoc, radu ani řešení, prostě spadá do sekce frází – něco řeknu, abych něco řekl.

V jeden moment, kdy už jsem věděla, že mě čeká přechod z dočasné ileostomie na trvalou kolostomii, jsem se rozhodla, že to půjdu nějak rozebrat k odborníkovi. Doufala jsem, že psycholog mi trochu pomůže popasovat se s nastalou situací, ve které jsem si připadala celkem ztracená a sama. Když jsem na paní psycholožku vysypala celý svůj příběh, poradila mi, ať se jdu podívat na oddělení dětské onkologie, že po tom, co tam uvidím, nebudu svoji situaci tolik řešit. Za toto zvláštní doporučení jsem jí zaplatila 500 Kč a šla jsem domů.

Připadala jsem si trapně a nepatřičně a jako idiot, který vlastně okolí jen obtěžuje svými bezvýznamnými problémy. Ale uklidňovat se tím, že je někomu jinému ještě hůř? To je trochu zvrácená útěcha.

Procházela jsem si v duchu nemocniční oddělení jedno po druhém a přemýšlela, kde se zastavíme a shledáme, že tito pacienti jsou na tom opravdu nejhůř a hůř to nejde? Bude to chirurgie, onkologie, ARO, LDN, nebo do toho budeme zatahovat i nebožtíky z patologie? Kde je tedy ta pomyslná stopka, u koho? Existuje nějaká tabulka? A kdo ji vyhodnocuje?

Každý člověk svoji vlastní situaci vnímá subjektivně, jinak to konec konců ani nejde. Na vlastní potíže se objektivně umí dívat jen málokdo. Přesto jsem žádné mravokárné rady nikdy nedostala od lidí, kteří o mě měli skutečný zájem a opravdu se mnou cítili nebo si sami něčím těžkým prošli a věděli své.

Pro mě je to celé jedno velké poučení, že až budu chtít někomu pomoci, vykašlu se na řeči o tom, kdo líp a kdo hůř a radši svého blízkého obejmu a řeknu: Zvládneš to, jsem s Tebou! 

Barbora Hajdíková
Narodila jsem se v Ostravě roku 1994. Na jaře 2014 mi byl diagnostikován agresivní typ Crohnovy choroby. Od června 2016 jsem po těžké peritonitidě měla dočasnou ileostomii, kterou mi lékaři v březnu roku 2017 zanořili, amputovali konečník a založili trvalou kolostomii.A tak zatím místo do hlíny prdím do sáčku a jsem za to moc šťastná.
1 odpověď
  1. multipapaya
    multipapaya říká:

    Moc děkujeme za historicky první příspěvek do blogu se kterým souzníme. Potřebujeme podporu a motivaci, ne uklidnit, že je na tom někdo hůř. Díky podpoře a pochopení se dá vše lépe zvládnout. Těšíme se na další příspěvek a přejeme hodně zdraví.

Komentáře jsou uzavřeny.