Já mám prostě pocit, že mě Bůh zkouší nějak moc tvrdě.

Vsadím se, že málokdo ze stomiků, prošel takovouhle zkouškou, jako já před 2 lety. Tady je příběh, jak mě Bůh zkoušel. A já uspěla. Třeba to někomu přijde nechutný, ale tohle byla realita hadr.

7.10 (dnes) to je dva roky, co jsem byla na dost složitý operaci břicha – předělávali mi stomii, odstraňovali cysty na vaječnících, amputovali konečník, a odstraňovali zúžená místa na střevu a srůsty. Samotná operace 4v1 dopadla fakt dobře, ale pak se to najednou začlo srát. Hned na sále jsem začala zvracet. Zvracela jsem cca 3 dny, i 5x za den. *Nikdy jsem nezvracela, ale připisovala jsem to pití, který jsem před operací vypila.* No nic. První den po operaci jsem začla chodit. To mi i šlo. Všechno mě sice bolelo, a žaludek jsem měla pocitově „otočený“. Jelikož, ani po 24h zvracení neustávalo, dostala jsem trubičku, která je vidět na fotce. Pomohla mi tak na 50%. Pak byl problém s centrálním katétrem v krku. Nejenom, že se mi udělala vyrážka na krku, kvůli alergii na náplast, ale centrál se mi i ucpal! Nekecám, všechny tři hadičky se mi ucpaly! Bylo potřeba mi ho vyměnit. No, jo to bych nebyla já, že jo. V sobotu, při ranním odběru, se sestra podřekla, že mi ho prý při operaci vymění. Byla jsem pod sedativy, takže můj mozek byl mimo provoz, proto jsem tuto větu nevnímala. To už ve dveřích stála doktorka, že mě prej musí vzít hned na sál, že se vyskytla nějaká komplikace. Komplikace v podobě FASCIITIDY. *O týhle infekci (zánětu) jsem se dozvěděla až z propouštěcí zprávy.  Fasciitida je infekce, která v nejhorším případě POŽIRÁ maso pacienta. Díky rychlému zásahu chirurgů, dnes akorát necítím dotyky v jizvě a okolí. Naštěstí.* Takže, jsem musela na tzv. NEKREKTOMII, kdy se z postiženého místa odstraní napadená tkáň. Byl mi nasazen VAC systém (houba na odstranění nečistot z rány), dá se tedy říct, že jsem měla vnitřnosti schované pod houbou a fólií, a obden jsem ležela na operačním stole, kde mi paní doktorka sešívala jizvu od znova. Podstupovala jsem celkem 5 převazů. Byla jsem permanentně pod léky, bílá jak stěna, kvůli vysoké ztrátě krve (dali mi dohronady 5 litrů nové krve), ale stejně jsem se držela, až na jednu chvíli, kdy jsem vyváděla, kvůli CRP, které vlastně nebylo vysoké, tak jako když jsem o tom nic nevěděla. Brečela jsem. To byl jediný moment, kdy moje psychika pracovala. Pak mě doktor uklidnil, a byla jsem dál v delíriu. Hah, jak já blbka jsem si mohla myslet, že zvýšené CRP je katastrofa? To pravé ořechové přišlo po předposledním převazu, kdy jsem se probudila na sále se šílenou bolestí v břiše. Představte si to jako, když vám někdo zapíchne tyč do břicha, a nechce jí vytáhnout. A ta tyč je navíc rezavá. Nezmohla jsem na pláč, jen jsem naříkala, jak mě to strašně bolí. *Co za tou bolestí stálo nevím do dnes.* Kdyby mě nezachránil zdr. bratr, který mi píchl snad tři druhy opiátů na bolest, připsala bych si na seznam i sepťák. Stačilo 10 minut, a reálně se to mohlo fakt stát. Naštěstí, to byla poslední katastrofa. Po posledním převazu mi zbyly v břiše dvě hadičky – drény. To už jsem byla i přeložená na normální pokoj, a mohla se těšit domů, a po vyndání všech drénů, jsem 23.10 2015 konečně opustila nemocnici. Se šrámem na duši, játry napumpovanými léky, a neustálými vzpomínkami na tu hrůzu. Ale, přežila jsem. A to je hlavní.  POZN: Fotka, kterou vidíte, byla pořízena v neděli, kdy už mi bylo líp, i když na to nevypadám. 🙂

 

 

luciivaniskova
Ahoj, jmenuji se Lucka, a jsem stomik. Život se se mnou nemazlil, a něco málo měsíců po narození mi nadělil nejdříve kolostomii a od 4 let i ileostomii. Můžu říct, že jsem se celkem 4x znovu narodila, a i přesto dokážu vést nornální život. Pracuji, bavím se. A hlavně žiju!
0 odpovědi

Odpovědět

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář